Historie a standard plemene Bígl

Beagle je nejstarší plemeno honičů a patří mezi nejmenší smečkové honiče. Název beagle je odvozen od slova malý (keltsky "beag", staroanglicky "begle", starofrancouzsky "beigh"). V knihách jsou záznamy o tzv. trpasličích bíglech, které lovci vozili na hon v brašnách na koních. V Anglii se bígl užíval už od 15. století k lovu drobné zvěře především zajíců a králíků. Byl oblíbeným psem královny Alžběty I. Velké smečky bíglů byly velmi oblíbené u šlechty pro způsob práce při parforsních honech (štvanicích). Hony byly charakteristické svou pomalostí a také hlasitým pronásledováním zvěře.
Dnes se jeho loveckých vloh využívá v USA a Kanadě na lov lišek a mývalů (použití velkých bíglů), v Americe k lovu králíků a zajíců, ve Švédsku na lov veverek, v Austrálii - k lovu přemnožených králíků a dále se ve Švýcarsku a Německu využívá jako barvář. U nás je bígl oblíbený především jako společenský a rodinný pes vhodný i k dětem Také se využívá při vyhledávání drog.

Bígl je kamarád do pohody i nepohody, má rád veškerý pohyb a hry. Snadno se přizpůsobí životu v paneláku stejně jako práci v lese, jako pomocník myslivce. Jelikož je bígl původně smečkový pes, dodnes si zachovává velmi silnou orientaci na sociální uspořádání. Do rodiny se zařadí bez problémů, dobře se snáší s ostatními psy a nevyvolává zbytečné konflikty. Pro bígla je typické vymýšlení různých rošťáckých kousků, na něž očekává kamarádskou reakci. Není ojedinělé, když překazíme jednu roštárnu, že má připravenou hned další. Prostě zkouší naší trpělivost a zjištuje, kam až může zajít. Toto vyžaduje s od majitele značné sebeovládání a trpělivost. Jedná se o psa, který je velice bystrý a inteligentní se zájmem o vše nové, z tohoto důvodu se rychle a rád učí, ale je vzhledem ke své lovecké minulosti, je pes samostatný a může se stát, že upřednostní prověření stopy zvěře před Vaším povelem. Proto je nutné přivolání učit hned, jak si štěňátko přinesete domů. Protože je bígl inteligentní, snaží se svého pána přelstít, aby dosáhl svého. To je také jeho typická vlastnost.Není doporučena i výchova a učení drilem a už vůbec ne použitím násilí. Naopak je vhodné využít jeho chuť ke hrám a také apetit - uvidíte, že pro kousek piškotu Vám udělá vše a s radostí. Nedejte na jeho smutný výraz a při výchově a výcviku buďte důslední. Pak budete mít bígla poslušného s vyrovnanou a sebevědomou povahou. Bígl pro svou přátelskou povahu není vhodný jako hlídací pes i když je pravda, že štěkotem nahlásí vše podezřelé. Sebemenší náznak agresivity proti lidem je pro něj naprosto netypický a nežádoucí.

Standard z roku 1884:

První americký standard sepsaný Gen. Richardem Rovettem, Dr. L. H. Twaddelem a Normanem Ellmorem vycházel ze standardu amerického Beagle clubu ustanoveného v lednu 1884, který se společně s vytvořením amerického Kennel clubu stal prvním oficiálním standardem pro chov bíglů. Standard zde uvedený je 10.9.1957 - upraven a vydán americkým Kennel clubem (AKC).

Charakteristika: veselý pes, určený původně k lovu, především zajíců, jejichž stopu dokáže sledovat. Při práci neohrožený, velmi živý, vytrvalý a cílevědomý. Čilý, inteligentní, vyrovnané povahy.

Obecný popis: robustní, kompaktní pes, vytvářející dojem kvality, aniž by působil hrubě.

Povaha: laskavý a čilý, bez známek agresivity nebo bázlivosti.

Hlava a lebka: střední délky, silná, nikoliv hrubá, u fenky jemnější, bez vrásek nebo záhybů na hlavě. Mozkovna mírně klenutá, středně široká, s lehce naznačeným týlním hrbolem. Výrazný stop, který pokud možno přesně půlí vzdálenost mezi týlem a čenichem. Morda ne špičatá, pysky přiměřeně přilehlé. Čenich široký, černý, ale u světlejších psů je přípustná i slabší pigmentace. Otevřené nozdry.

Oči: tmavě hnědé nebo oříškově hnědé, poměrně velké, ani hluboce uložené, ani vystouplé, poměrně daleko od sebe zasazené, s mírným, milým výrazem.

Uši: dlouhé, dole zaoblené. Natažené dopředu sahají téměř až k čenichu, nízko posazené, tenké, nesené předním okrajem ladně přiléhající k tváři.

Chrup: silné čelisti s perfektním, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, horní řada řezáků bez mezery přesahuje dolní a zuby jsou zasazeny kolmo do čelisti.

Krk: dostatečně dlouhý, umožňující psovi snadnou práci na stopě s nízkým nosem. Lehce klenutý, s volnější kůží na hrdle.

Hrudní končetiny: ramena dobře dozadu položená, nepřetížená. Hrudní končetiny rovné, umístěné správně pod psem. Kompaktní, s kulatými kostmi, které se směrem k tlapám nezužují. Krátké záprstí. Pevné lokty, ne vbočené ani vybočené. Výška lokte je přibližně v polovině kohoutkové výšky.

Trup: linie hřbetu rovná a vodorovná. Hrudník dosahuje až po lokty. žebra dobře klenutá a položená. Krátká bedra, dobře vyvážená, silná, ohebná, dobře klenutá.

Pánevní končetiny: svalnatá stehna, dobře zaúhlená kolena. Pevná hlezna nízko u země, rovnoběžná.

Tlapky: pevné, dobře uzavřené. Prsty správně vyvinuté, se silnými polštářky. Ne zaječí tlapka. Krátké drápy.

Ocas: silný, střední délky. Vysoko nasazený, vesele nesený, ale ne zkroucený nad hřbetem nebo od kořene zahnutý vpřed. Dobře osrstěný, zejména na spodní straně.

Pohyb: rovný hřbet, bez známek vlnění. Pohyb rázný, dlouhý krok. Přímý, bez zvedání končetin do výšky. Hnací síla vychází od zadních končetin. Pohyb zadních končetin by neměl být úzký, pohyb předních končetin ne pádlový, bez křížení.

Osrstění: krátké, husté a odolné proti počasí.

Barva: jakákoliv barva uznaná pro honiče s výjimkou játrově hnědé. Konec ocasu bílý.

Výška: žádoucí minimální kohoutková výška je 33 cm. žádoucí maximální kohoutková výška je 40 cm.

Chyby: každá odchylka od výše zmíněných bodů by měla být považována za vadu, její hodnocení by mělo být v přesném vztahu ke stupni odchylky.

Poznámka: psi mají dvě zřetelně vyvinutá varlata sestouplá v šourku.

Váha: 10-18 kg.

Věk: průměrně se dožívá 13 let.

Čerpáno z: Bígl, autor:. Lenka Frnčová, vydalo nakladatelství Dona v roce 2000
a z příručky: Základní informace pro majitele bíglů, vydal Beagle club ČR

Webmaster: Ondřej Lembard       Optimalizováno pro rozlišení 1024*768 a vyšší